Co po smrti, co po životě?

Dočkám se po smrti nebe, či snad skončím v pekle? Asi takto nebo podobně se dnes občas zeptá skoro každý, kdo sdílí naši evropskou kulturu dva tisíce let pečlivě budovanou na základech křesťanství. Co když ale neskončím ani na jednom z těchto míst? I takovou otázku můžeme zaslechnout z úst našich spoluobčanů, a je zcela na místě, protože kdo tvrdí, že nebeské, či pekelné představy mají reálný základ? Jejich dlouholeté tradování přece ještě není potvrzením jejich pravdivosti, když navíc vezmeme v potaz, že jiné kultury na posmrtný život zastávají odlišné názory, a tyto názory bývají mnohdy ještě starší, než jsou představy nebeských a pekelných míst. Jak jsem již však naznačil, nechci tvrdit, že stáří názorů je znakem jejich hodnověrnosti.

Jak se ale dozvědět onu mnohými lidmi toužebně hledanou pravdu po konečných věcech člověka? Existují snad nějaké zvláštní metody nebo principy myšlení, které by nám umožnily dopátrat se, co nás vlastně čeká na onom světě? Různé náboženské skupiny na to mají svůj názor, který pokládají za pravdivý. Vědecké skupiny ho mají také. Ony však navíc ve snaze využít svou autoritu naplno své názory občas troufale předkládají jako lepší a pravdivější než názory jiných lidí. A velká část společnosti tyto myšlenky bohužel bezděky přijímá za správné. Najdou se ovšem také tací, kteří na druhou nad takovými věcmi příliš nepřemýšlejí, a podobnými tématy se raději nezabývají. Taková skupina lidí nás nenápadně přivádí k otázce, zda je vůbec možné záhadu smrti rozluštit. Je v lidských silách uchopit něco tak neuchopitelného, jako je smrt? Dovolím si zde odvážně tvrdit, že to možné je. Toto tvrzení je však pouze můj osobní názor. Nepřináším žádné důkazy, pouze se domnívám, že opravdu je v lidských silách uchopit tento problém, že je člověk prostě schopen svými dovednostmi něco takového objasnit, a obohatit tím sebe i své okolí. Tím ovšem nechci zároveň prohlašovat, že si myslím, že když se podaří někomu poznat tajemství smrti, a toto vědění předloží ostatním lidem, tak oni nebudou mít na výběr nic jiného než dotyčnému věřit. Jistě by na jeho stranu dalo i v takovém případě vznést řadu pochybností, přesto tvrdím, že jednotlivec může téměř s jistotou dosáhnout poznání v této otázce alespoň sám pro sebe. Říkám „téměř s jistotou“, protože s trochou fantazie je možné pochybovat snad úplně o čemkoliv, tedy také o tom, zda čtete tento článek. Trvám však na tom, že pokud se někomu podaří vyřešit otázku smrti pro sebe samého, tak je takový člověk schopen i ostatním lidem poskytnout alespoň podnět k zamyšlení a určité indicie vedoucí k lepšímu pochopení problému.

Rád bych se teď zaměřil na popis způsobů odhalení toho, co nás čeká po smrti. Nastíním jich několik, to však neznamená, že neexistují další. Uvedu pouze ty v mých očích nejspolehlivější.

Tak především jsou to zkušenosti blízké smrti (NDE), které velice často poodhalují roušku tajemství toho, co nás čeká na naší cestě na onom světě. Lidé prožívající tyto zkušenosti přicházejí do přímého kontaktu se smrtí a prožívají události, které jim pomáhají lépe pochopit, co se po smrti vlastně děje. Tyto zkušenosti pak mnohdy sdělují svému okolí, avšak zážitky takovéto povahy se jim daří jiným lidem popsat jen náznakem. Pouze oni sami totiž znají jejich skutečnou hodnotu a význam, jen oni vědí, jaké to po smrti vlastně je.

Dalším významnou oblastí, která již mnohým lidem pomohla objasnit otázku smrti, je terapie pomocí minulých životů. Během této léčebné metody, která umožňuje vracet se v mysli daleko za svůj vlastní porod, dochází u lidí podstupujících tuto metodu často mimo jiné rovněž k vybavení si situací, které zažívali mezi jednotlivými zrozeními, a tedy i těsně po smrti. Poukazuji zde na minulé životy. Tato metoda má tedy i tu funkci, že nepřináší důkazy pouze o zkušenostech, které člověka provázejí bezprostředně po vlastní smrti, nýbrž také podporuje učení o reinkarnaci a zákonu karmy.

Čím nám dále k tomuto tématu přispívají děti referující již ve velmi raném věku o svých minulých životech, které podle svých slov prožily kdesi daleko od svého současného bydliště? Často velice konkrétně vyprávějí o svých dávných příbuzných a známých. Popisují obydlí, která prý obývaly a vzpomínají si na prostory spjaté se svým minulým životem. Někdy se jim dokonce po tom všem stýská a touží se vrátit zpět na tato jimi v dřívějších dobách obývaná místa. I ony tedy poodhalují část z tajemství posmrtného života a jeho zákonitostí. V zásadě potvrzují, co již bylo řečeno výše. Jejich výpovědi se totiž při bližším zkoumání ve značné míře ukazují jako pravdivé.

Z uvedeného je patrné, že poznatky získané v souvislosti s moderním výzkumem vědomí potvrzují to, co praví východní moudrost, tedy buddhismus a hinduismus, alespoň co se týče zákona karmy a reinkarnace, proto si myslím, že by se lidé o učení pocházející z těchto náboženství měli dozvědět více, a třeba pak lépe porozumí sami sobě i světu, který je obklopuje. Není to ale vše přece jen ještě trochu jinak?

Ondřej Karlík