Kamarád astrálních bytostí

O neobyčejných schopnostech třináctiletého školáka Jirky jsem se přesvědčil sám na sobě a předesílám, že jsem byl také přítomen i několika jeho ,,sezením´´ s jinými lidmi, kteří u něho hledali pomoc, o čemž bude řeč v samostatné kapitole.

Společným jmenovatelem všech těchto sezení bylo Jirkovo skromné a na můj vkus velice tiché vystupování. Jeho oči však doslova zářily laskavostí a nikdy nechyběl ani upřímný úsměv.

Usoudil jsem, že to dělá rád.

Nebylo tomu však tak vždy.

Musel se totiž nejdřív stát kamarádem astrálních bytostí.

To je, prosím, terminus technicus, který jsem vymyslel sám pro sebe, což se nyní pokusím vysvětlit.

Když měl Jirka, po opakovaných ,,návštěvách´´ podivných bytostí a živých snech, zdravotní a psychické potíže, hledala paní Plicová pomoc nejen u lékařů, ale také u známé léčitelky. Biotronika po krátkém pobytu v chalupě prohlásila, že je v ní ,,příliš dusno´´, a poradila zavolat kněze, aby se pokusil vypudit ,,zlé mocnosti´´.

Podobný případ byl před časem uveden v tisku. Čtyřletá dívenka z jižních Čech se v noci probouzela s tím, že viděla různá strašidla, vylézající vždy ze země. Strašidla na ni kulila své veliké šikmé oči. Došlo to tak daleko, že se ve svém pokoji bála i přes den. Zvláštní bylo, že jinde v bytě usínala a spala bez problémů. Rodiče si to nedokázali vysvětlit, doufali však, že se vše časem upraví samo. Mýlili se. Matka rozhodla dočasně spát s dcerkou, aby ji poskytla podporu. Problémy se však přenesly i na ni. Nikoho sice neviděla, ale zčistajasna začala cítit tíhu na prsou, špatně se jí dýchalo a zmocňoval se jí děsivý strach. Vzala dcerku a utekla s ní do jiného pokoje. Zdálo se, že změna místa spaní bude řešením.

Jenže pak se v bytě začaly samy zapínat elektrospotřebiče, v noci bouchala okna a dveře…

Otec rodiny se rozhodl požádat o pomoc odborníky z řad senzibilů, kteří se podobnými jevy zabývají. Shodli se na tom, že v dětském pokoji působí neznámá negativní síla. A to tak silná, že jeden ze senzibilů nemohl po návštěvě pro silnou nevolnost řídit auto.

Poslední nadějí bylo vysvěcení bytu. K tomu je však třeba získat souhlas územně příslušného biskupa. Ten byl získán, ale vznikl další problém: Dnešní moderní katolická církev nemá specialisty na vymítání zlých sil, přesněji řečeno má k dispozici jediného – pátera Kodeta, který však nemohl do jižních Čech ze závažných důvodů přijet. Boje se zlem se ujal farář Ondřej Urbisz, který důsledně postupoval podle telefonických instrukcí moravského specialisty.

Po církevním zákroku byl v bytě nějaký čas klid, ale potom se začaly podivné jevy objevovat znovu. V současné době nikdo neví, jak se bude situace vyvíjet dál.

 
U Pliců tolik problémů neměli. Ochotný kněz byl odhodlán dát se do křížku se silami, které navštěvovaly chalupu a byly příčinou ,,dusna´´, jak jejich přítomnost označila biotronička. Plaský pan farář dělal co mohl, aby rodině poskytl pomoc. Osobně si myslím, že se rozhodl svést boj s ďáblem, symbolem zla a pokušení, který se podle milánského kardinála Carla Marii Martiniho nezastaví před ničím, dokonce ani před samotným papežem. ,,Každý člověk může být pokoušen ďáblem, i papež,´´ prohlásil podle zprávy ČTK pětasedmdesátiletý kardinál. Ďábel se prý k Janu Pavlovi II. přibližuje zvlášť rafinovaným způsobem, například ve formě pesimismu, podezřívavosti nebo deprese. ,,To je způsob, jakým se ďábel projevuje v dnešním světě,´´ prohlásil Martini.

Jeden vatikánský exorcista, tedy vymítač ďábla, nedávno prozradil, že i Jan Pavel II. třikrát osobně prováděl rituální vymítání ďábla, naposledy na podzim 2001.

Dočetl jsem se, že Vatikán v roce 1999, po téměř 400 letech, rituál vymítání ďábla přepracoval. Kněží, kteří působí jako exorcisté, si musí počínat velice opatrně a především se od nich požaduje, aby přesně rozlišovali duševní choroby a posedlost ďáblem. Vymítání ďábla začíná motlitbami a vkládáním rukou. Končí rozkazem, aby satan opustil svou oběť.

Jsem přesvědčen, že plaský služebník Boží přesně dodržel pravidla rituálu.

Po jeho odchodu se Jirka svěřil matce, co viděl během vymítacího rituálu: Kněze mlátily do hlavy jakési malé černé postavy! Líčil, podle paní Dušany, že nebylo nejmenších pochyb o tom, komu v tomto zápase fandil…
Napadlo mě, že v zápase, který díky svým schopnostem viděl jen Jirka, nešlo zřejmě o ďábla, ale o docela jiné postavy duchovního spektra. Přesto jsem se opatrným dotazem ujistil, že Jirka ani nikdo z celé rodiny nemá důvod mít nějaké výhrady nebo předsudky vůči kněžím či církvi. Je tomu spíš naopak, všichni jsou totiž hluboce věřící.

Proč tedy stál Jirka při těch postavách, které dávaly milému panu faráři najevo, že se jim jeho činnost nelíbí?

Zcela logicky se nabízí spekulace, že to byla asi poslední zkouška, zda je Jirka správným kandidátem na přenášení poselství z astrálního světa do světa, kterému my smrtelníci říkáme reálný – a Jirka to vycítil.

Nevím.

Jsem však přesvědčen, že o ďábla, tak jak ho dnes chápe katolická církev, nešlo. Vzpomněl jsem si totiž na Hildegardu, které, podle jejích slov, sám Bůh přikázal, co a jak má dělat se svými vizemi. Nikde jsem se ale nedočetl, jakým způsobem jí to Všemohoucí přikázal. A jak víme z biblické dějepravy, boží vnuknutí mohou mít různou podobu a formu…

Faktem je, že brzy po pokusu pana faráře vyhnat z příbytku ďábla došlo v Jirkově životě k výraznému zlomu. Zde je nutno zdůraznit, že k tomu přispěly jeho dlouhé diskuze se staršími bratry Radovanem a Marianem, po nichž začal Jirka chápat, že ,,ošklivé´´ bytosti se mohou změnit v ,,dobré´´, což závisí hlavně na úhlu pohledu a pochopení souvislostí.

Jirka to sice takto neformuloval, ale jisté je, že právě tady je podle mého soudu počátek viditelného obratu.

Jirka se přestal bát nočních ,,návštěvníků´´ a stále více a silněji si uvědomoval svou vnitřní energii, kterou je schopen předávat druhým.

V jiném světle se pak jeví i jeho vize o několika pobytech ve vesmírných tělesech. Nebyl to signál, že má možnost a také schopnost využívat kosmickou energii?

Jirka také definitivně uvěřil, že ,,mu to samo píše a kreslí´´ údajně o lidech, o kterých ví jen to, jaká mají křestní jména. Opakovaně se také přesvědčil, že vidí věci a děje, které se odehrávali desítky či stovky kilometrů od něho nebo dokonce mimo reálný svět…

Sám pro sebe jsem si to vyložil tím, že se prostě stal malým kamarádem astrálních bytostí, které vedou jeho mozek, ruce i oči po cestách, o kterých my ostatní nemáme ani ponětí.

Zdroj článku a jeho autor neznámý.